Kdo je kočka?

Kočka je kočkovitá šelma, která zdomácněla v našich rodinách od nepaměti. Na našich vesnicích je součástí skoro každé chalupy. Jsou to venkovské kočky a kocouři, které si vytyčili svá teritoria vždy v okolí určitého obydlí, kde na rozdíl od psa se drží právě kvůli tomu, že se domestikovali kolem určitého domu a ovládají svoje území, do kterého dalšího kocoura nepustí.
bílá kočička v dece
Kocour si označí toto území tzv. značkováním, které řekne zcela neomylně dalšímu kocourovi, aby si vstup na toto území dobře rozmyslel. Kočky, které pak žijí v tomto rajonu, jsou trpěné asi jako kdysi harém. Jídlo, které dostávají venkovské kočky a kocouři od svých lidských majitelů, berou jako jistotu, která není k zahození.

Přijdou se najíst, někdy i vyspat v teple u kamen, na noc se ale ve většině případů derou ven na lov a obhlédnout své teritorium. Tyto kočky a kocoury není ve většině případů možno v jejich životě předělat na kočky bytové, protože jejich pud je natolik vyvinut a nepotlačen, že nelze něco takového změnit, aniž by trpělo okolí nebo zvíře.

Kočka bytováse vyskytuje především ve městech. Tyto kočičky či kocourci ve většině případů nikdy nepoznali pobyt venku. Od svých kotěcích let jsou v bytě, kde mají toaletu, plné misky jídla a vody, žijí v dostatku a teple. Páníček sleduje bedlivě jejich zdravotní stav, stará se o jejich léčení, je-li to nutné a své mazlíčky miluje. Mají lásku, dostatek i skvělou péči.
velká kočka na kládě
Kočky jsou oblíbenější do bytu než psi. Je to zejména proto, že kočka a kocour nevyžaduje trvalou přítomnost lidí, vydrží v bytě bez problému sám několik hodin, neštěká, nemusí se venčit. Pokud kočičí šelmička nepozná venkovní touhy, ani po nich netouží a tudíž nestrádá. Jediné, co je třeba vyřešit, je kastrace.

Nekastrovaný kocour začíná v době své dospělosti značkovat páchnoucí močí zařízení bytu, volá v době říje kočky velmi hlasitě a obtěžuje tak obyvatele bytu. Tyto pudové záležitosti jej vysilují, neprospívá, a proto je kastrace jediné rozumné řešení. Pro kočky taktéž, tam zas jde o touhu po koťatech, která také nikdy nepřijdou. Výjimka je pouze u koček a kocourů plemenných, kdy se  množí cíleně.

Pokud se rozhodnete pořídit si kočičku či kocoura, respektujte jejich potřeby a vlastnosti. Stávají se součástí rodiny a je třeba to tak brát. Chovejme se podle toho.

I pes a kočka mohou být pacienty

Pes i kočička jsou v mnohých rodinách platným člen domácnosti. Až na výjimky se majitelé snaží, aby se měli jejich chlupatí miláčkové co nejlépe, aby prospívali a bylo jim dobře. I přes veškerou snahu se však může stát, že naše zvířátko onemocní. Poměrně častou diagnózou je onemocnění dolních močových cest. Na vině může být infekce, zánět, přítomnost močových kamenů či některá další onemocnění, která močové cesty ovlivňují.
veterinář prohlíží kotě
Příčiny onemocnění močových cest

1/ nadváha– obézní zvířata mají větší sklon k těmto onemocněním

2/ stres– zvíře vystavené stresu může snadněji onemocnět. Příčin stresu je mnoho, může to být osamocení nebo naopak další zvíře v rodině a mnoho dalších důvodů.

3/ krmivo– nevhodná krmiva s velkým množstvím minerálů mohou způsobit vznik močových kamenů

4/ plemeno– menší rasy jako knírači, perské kočky, dalmatinové a další rasy mají sklony k močovým onemocněním a vzniku močových kamenů.

5/ malý příjem vody– pokud pes nebo kočka málo pije, je sklon k vytvoření močových kamenů pravděpodobnější.

Příznaky močových onemocnění

a/ časté nutkání na moč
b/ krev v moči
c/ bolestivé močení
d/ počůrávání se mimo kočkolit / u koček/
e/ apatie, nechutenství
f/ neklid
g/ horkost na sliznicích v důsledku horečky
koťata v botách
Řešení onemocnění močových cest
Pokud zjistíme některý z příznaků nebo se nám zvíře celkově nezdá, neotálíme s návštěvou veterinární ordinace. Jedině zkušený veterinář, který zvíře kompletně prohlédne, nám může odpovědět na otázku, co zvíře trápí a co je třeba dělat.

Ve většině případů dostane naše zvířátko léky v tabletové nebo injekční formě, dostaneme instrukce, jak o něho pečovat, jakou dietu nasadit. Dnes lze koupit diety přímo pro určitá onemocnění, močová onemocnění patří mezi jedny z nich. Tato strava pak zvíře pomůže dostat opět do kondice a mnohdy je to strava i na dobu zdraví. Prevence je totiž prvním krokem, jak se vyhnout nemoci.

Živé zvíře jako vánoční dárek?

Všichni rodiče to znají. Kolikrát se v dopisech pro Ježíška objeví přání, aby pod stromečkem našly naše děti živé zvířátko? Chápeme jejich touhu, aby se dárek hýbal, mazlil se s nimi nebo za nimi běhal. Mnohé děti jsou v takové chvíli srozuměny s tím, že se o zvířátko postarají.
štěně v hrnku
Jaká je však realita?

Zvířátko není hračka. To především. Každé zvíře má právo na svojí vůli, na možnost v klidu se najíst a vyspat. Není možné si s ním hrát, kdykoliv se dítěti zachce. Zvíře může reagovat nevhodně a v nejhorším případě i agresívně. Potřeby živého tvora je třeba respektovat. Jinak budeme zacházet se štěňátkem, jinak se zvířecím seniorem. To jde dětem mnohdy velmi těžko vysvětlit, zejména těm menším.

Zvíře má své potřeby. Jak už jsme říkali, je to potřeba se najíst, vyspat se, kdykoliv je zvíře unavené, dále mít dostatek pohybu tak, jak jeho konstituce vyžaduje. Jeho příbytek je třeba pravidelně čistit, venčit ho, hrát si s ním. Nejen tělesné potřeby zvíře vyžaduje. Mnohá zvířátka potřebují a vyžadují společnost lidí, pocit jejich lásky, sounáležitost se svou smečkou. V domácnostech jsou to pak pro něho všichni členové rodiny. Namítnete, že jsou i nenáročná zvířátka, která nemusí běhat, lovit, venčit se.
buldoček na ruce
Samozřejmě, že péče o želvu bude snažší než o psa, přesto však musíme počítat, že i takové zvíře potřebuje čistit své obydlí, krmit jej správným krmivem a pečovat o jeho zdraví. Je to bezesporu další člen rodiny, o kterého se musíme postarat.

Vydrží dětské nadšení? Ve většině případů ne.Novoty kolem zvířátka zevšední, přijdou běžné dny plné dalších starostí a povinností. Dítě přestane zvíře vnímat jako něco jedinečného a naopak, péče, která je mu svěřena, se stává obtěžující. Dospělí pak ve většině případů přejmou péči na sebe nebo v tom horším případě, zbavují se zvířete prodejem nebo odevzdáním do útulku. Tak by neměly končit žádné vánoce.
sharpei na gauči
Psychologové tvrdí, že ani nelze dětem jejich špatnou vytrvalost vyčítat. Je to poplatné věku dítěte. Spíš by se mělo vyčítat dospělým, že volí takto nevhodné dárky, které pak na špatný výběr doplácejí svou kvalitou života.

Závěrem tedy lze říci, že příchod živého zvířete do rodiny by se měl velmi pečlivě uvážit všemi jeho členy. Zvíře je živý tvor a potřebuje naši všestrannou péči fyzickou, psychickou i finanční. Je to závazek na více jak 15 let, u některých zvířat i déle. Dobře uvažte, co chcete a můžete zvládnout, ať nikomu zbytečně neublížíte. Zvířátka si to nezaslouží.

Mějte rádi svého pavoučka pro štěstí

Pavouci se také vyskytují téměř v každém prostředí, snad kromě vzduchu a moře.  Pavouci se od ostatních členovců liší tím, že mají tělo rozdělené na dvě funkční části, a to hlavohruď a zadeček.  
pavouk s broukem
Téměř všichni pavouci mají centralizovanou nervovou soustavu. To znamená, že všechny nervové uzliny pavouků se shlukují v jednom místě v hlavohrudi. Je zajímavé, že nohy pavouků se nahazují ne nervovou soustavou, ale pouze hydraulickým tlakem.

Pavučiny, které rozličné druhy pavouků vytvářejí, se mohou lišit jak velikostí, tak i tvarem a množstvím jejich lepkavého vlákna, které na upředení pavučiny spotřebují. Bylo zjištěno, že kruhové pavučiny jsou staršího druhu pavučin, než ostatní pavučiny. Pavouci, kteří vytvářející pavučinové vaky jsou mnohem rozšířenější a různorodější, než křižákovití pavouci, od kterých právě kruhové pavučiny pocházejí.

Čím vším se pavouci živí

Pavouci se živí hlavně hmyzem anebo ostatními pavouky. Jsou však i veliké druhy tropických pavouků, kteří loví i ptáky a ještěrky. Každý druh pavouka používá k ulovení kořisti jinou strategii. Buďto:
·         chytají kořist do své lepkavé pavučiny
·         vrhají na kořist svoji lepkavou síť
·         napodobují kořist, aby je neodhalila
·         svoji kořist uženou
·         číhají na kořist v ukrytém otvoru a potom se jí nečekaně zmocní

Většina pavouků zjistí kořist pomocí vibrací, ale tito lovci mají také velice dobrý zrak a vykazují znaky inteligence.
pavouk na listu

Samičky pavouků jsou starostlivé matky

Samička z pavučinových vláken vytváří kokon, ve kterém se mohou vyskytovat až stovky vajíček. Také se samičky mnoha druhů pavouků o svá mláďata starají. Některé pavoučice nosí mláďata s sebou, nebo se s mláďaty i dělí o potravu.

Některé druhy pavouků mají sociální chování a vytváří tak společné pavučiny, na kterých lze najít až padesát tisíc pavouků. Jsou vůči sobě tolerantní s opatrností, nebo také společně loví. Mohou spolu i sdílet potravu.