Solární sprcha nejen pro sprchování

Moderní solární sprcha pochopitelně vypadá jinak. Jedná se o důmyslné technické zařízení, které šetří energii a zároveň je schopné ohřívat větší množství vody, než co dokáže načerno natřený barel.
žena a sprcha
Solární sprcha je schopna i při nižší intenzitě slunečního svitu ohřívat vodu po dobu 200 dnů v roce, tedy přibližně od dubna do října. Samozřejmě, že se nebudete venku sprchovat v průběhu podzimních plýskanic, tedy pokud nepatříte zrovna mezi otužilce. Teplá voda se ze solární sprchy dá využít v domácnosti například pro úklidové práce, nebo pro umývání rukou apod. Solární sprcha je také vynikající řešení ohřevu vody na chatách a chalupách, kde není vybudována koupelna, častokrát jsou sprchy k vidění v zahrádkářských koloniích pro běžné umývání rukou, zahradnických potřeb, ale i sklizené zeleniny a ovoce. Solární sprchy jsou mimo jiné součástí venkovních sportovišť.
tmavá sprcha

Konstrukce a princip solární sprchy

V zásadě se vyrábí dva druhy solárních sprch. Buď přenosné, nebo pevné, ukotvené na jednom místě. Oba typy sprch musí mít tzv. akumulační zásobník teplé vody. Měl by mít dostačující objem pro pohodlné osprchování dvou osob, tedy v rozmezí od 20 do 35 litrů vody. Komfortnější jsou sprchy pevné, které mají větší zásobník, zatímco u přenosných sprch bývá zásoba vody jen kolem 20 litrů.
Zásobník vody funguje současně jako solární kolektor, ve kterém se voda ohřívá. Konstrukce sprchy včetně zásobníku je vyrobena nejčastěji s plastu, nebo z kombinace plastu a slitiny hliníku. Některé díly mohou být ocelové chromované. Voda je do nádrže přiváděna pomocí hadice s kulovým ventilem nebo s hadicovou spojkou. Odtokový otvor ze zásobníku je napojen na sprchovou růžici. Pro opravdový komfort při sprchování by měla solární sprcha mít speciální ventil k omývání nohou a především směsnou baterii pro regulaci teploty vody. V průběhu letních dnů s dlouhým slunečním svitem se totiž voda v zásobníku zahřeje na běžnou teplotu 60 stupňů celsia.

Stále dokonalejší kompasy

První kompas se objevil už ve starověké Číně. Byl v podstatě velice jednoduchý. Sestával z dřevěné podložky, která byla vložena do nádoby s vodou. Navrchu byl položen kus magnetovce.
o   Klasický kompas, který se používal ve středověku a novověku, se skládá ze střelky, která je v pouzdře, na jehož dne je nakreslena kompasová růžice.
gyroskop
Kompas byl především důležitý pro námořníky, kteří podle něho zjišťovali světové strany a vypočítávali azimut.Jedním z druhů kompasů je gyrokompas. Bývá také nazývaný jako gyroskop.
–         Je to přístroj, s jehož pomocí se určuje s přesností sever naší Země v námořní plavbě.
–         Tento přístroj je vynálezem francouzského fyzika Léona Foucaulta, který chtěl v polovině devatenáctého století podniknout v ponorce cestu na severní pól.
Gyroskop je přístroj, který je užívaný dodnes. Dostal se dokonce z moře až do oblak. Své upotřebení má především u balistických raket a letadel. Přesnost tohoto přístroje závisí na stabilitě udržení jeho otáček.
kompas na novinách

Gyroskop je i ve vesmíru

Nejvýkonnější a nejpřesnější gyroskopy využívají i laser. Gyroskopická zařízení jsou také důležitá pro pohyb solárních panelů vesmírné stanice ISS. Tato jediná trvale obydlená vesmírná stanice používá ke své činnosti sadu čtyř gyroskopických zařízení.
o   Jako první, kdo poprvé využil v praxi gyroskop, byl Ignác Kotrnetz v projektu, který probíhal za první světové války.
o   Celý projekt proběhl pochopitelně v utajení.
o   Posloužil v prvním ponorkovém torpédu a jeho úkolem bylo udržet torpédo v přímočarém pohybu.
kompas v ruce
Děti ve škole někdy zkoušejí sestrojení jednoduchého kompasu.
a)     Stačí naplnit misku vodou.
b)    Odříznout z korkového špuntu kolečko.
c)     Zmagnetizovat jehlu – potírat magnetem jednou stranou a jedním směrem.
d)    Jehla se položí na korkové kolečko, které se vloží na hladinu.
A hned vidíme, kde je sever a kde jih.

Chytrý navigační systém

Systém GPS dnes využívá čím dál tím více řidičů i turistů. Málokdo si bez ní dovede představit nějakou delší cestu do neznámých krajin. Dalo by říci, že je to konečně vynález, který byl sice původně navržen a sestrojen pro válečné účely, ale dnes slouží především v mírumilovných záležitostech.
označení na mapě

§  Nejprve ho využívala americká armáda k přesnému zaměřování raket, ale také s jeho pomocí řídili letadla a lodě.
§  V roce 2000 se americká vláda rozhodla, že je škoda, aby byl tak dobrý vynález jen ve vojenských rukou.
Konečně se tedy GPS navigace dostala i do běžného užívání. A nejen pro zábavu anebo na cestu na dovolenou. Tento systém využívají i letecké provozy. Je dobrým pomocníkem i pro stavaře. Umí totiž přesně zaměřit, kudy povede budoucí silnice. Systém GPS se využívá dokonce i ve vězeňství. Vězni, kteří nejsou trestáni za těžké delikty, si mohou svůj trest odpykávat v domácím vězení. Přístroj v podobě náramku mapuje veškerý pohyb svého nositele. Jakmile dojde k odklonění od vymezené trasy, okamžitě dá přístroj alarm policii.
JAK JE MOŽNÉ, ŽE JE GPS TAK PŘESNÁ?
Navigaci řídí hned čtyři družice, které díky svému umístění dovedou přesně vypočítat vzdálenosti. Dokonce nám i prozradí, v jaké nadmořské výšce se nositel GPS nachází. Což je určitě dobré pro vysokohorskou turistiku.
pěší turistika
HLUCHÁ MÍSTA GPS
Ačkoliv je GPS navigace opravdu téměř geniální, existují i pro ni určitá omezení. Pokud bychom to řekli opravdu velice zjednodušeně, tak navigace nefunguje v místech, kde není vidět na nebe. Takovými místy jsou například tunely, jeskyně nebo místa pod vodou. Donedávna si navigace nevěděla rady dokonce ani v budovách. Firma Nokia si s tímto problémem poradila. Vyrobila speciální systém, který je založený na bezdrátovém připojení na internet. Může dokonce „notorickým bloudilům“ pomoci v orientaci v nějakém obrovském obchodním domě. 

Kam oko nedohlédne

Dalekohled určitě není žádnou novodobou technickou vymožeností. První dalekohled sestrojil holandský brusič skel Hans Lippershey. A to už v roce 1608. Jedním z druhů dalekohledů je Keplerův. Vzdálené objekty přibližuje pomocí soustavy dvou nebo více čoček. Problém je v tom, že je obraz vzhůru nohama. Hvězdářům slouží často dalekohled, který je nazýván Newtonův. Objektiv je u něj nahrazen prohnutým zrcadlem.
orlí mlhovina
·        Největší dalekohled tohoto druhu je ve hvězdárně v Ondřejově.
·        Průměr jeho zrcadla je dva metry.
Pokud je potřeba vyrobit opravdu obrovský dalekohled této kategorie, může se poskládat z menších zrcadel.Pak připomíná složené hmyzí oko. Radioteleskop je další z pomůcek, která souží hvězdářům. Není ovšem uzpůsoben k přímému pozorování, ale k zachycování rádiových vln. Ty se následně počítačově zpracovávají. Největším radioteleskopem je ten, který je instalován nedaleko nizozemského města Assen. Jmenuje se LOFAR a nemá obvyklou parabolu. Tvoří ji dvacet pět tisíc antén, které jsou rozmístěné po Evropě.
–         Nizozemsko
–         Velká Británie
–         Švédsko
–         Francie
–         Německo.
Pokud by se antény pospojovaly, vytvořily by teleskop o průměru tisíce kilometrů. Je to přibližně vzdálenost z Prahy do Paříže.
canary islands

Krása vesmírná

Hubbleův vesmírný teleskopzná určitě každý. Když roku 1990 vyrazil do vesmíru, informovaly o tom všechny sdělovací prostředky (některé i vícekrát). Bylo to jistě logické.
o   Hubbleův vesmírný dalekohled je pro průzkum vesmíru velice důležitý.
o   Obíhá naši Zemi ve výšce šesti set kilometrů.
dalekohled a člověk
Také se mu říká orbitální dalekohled.Hubbleův teleskop už poskytl fotografie vzdálených galaxií. Fotografie jsou tak úžasné, že dokonce na internetu probíhalo hlasování o tu nejkrásnější. Jednou z těch nejznámějších je i fotografie, na níž jsou sloupy stvoření – oblast v Orlí mlhovině, ve které vznikají nové hvězdy.
 

Drony jako civilní pomocníci

Tyto bezpilotní prostředky si lidé začali pořizovat nejdříve jen pro zábavu. Později ale přišli na to, že je lze využívat i komerčně. Dnes je jich už tolik, že některé dokonce potřebují pilotní licenci a jejich užívání reguluje Úřad civilního letectví.
letící dron
Není to tak jednoduché, že si prostě půjdete s dronem zalétat. Na jejich používání se vztahuje mnoho pravidel, která byste měli vědět, pokud nějaký ten bezpilotní kousek vlastníte.

1.       Pokud máte vašeho technologického miláčka menších rozměrů, a váží do 1 kilogramu, a používáte ho čistě jen k rekreačním účelům, můžete ho ovládat bez zvláštních povolení.

2.       Větší letouni už musí být označeni svým ID štítkem a také systémem, který zajistí, aby dron bezpečně přistál na zemi v případě, že se přeruší spojení.

3.       Jestliže je váš dron už pěkný kousek vážící 20 kilo a více, je potřeba, abyste jeho i sebe zaevidovali. K řízení takového obra už potřebujete pilotní licenci, kterou získáte od Úřadu civilního letectví. K licenci vám dají také registrační značku.

4.       Pokud drony máte ke komerčnímu využití, musíte mít pilotní licenci již i pro ty nejmenší stroje.
fotka z výšky
Co drony smí a co nesmí:
S bezpilotními prostředky nesmíte létat v okolí letiště, ani nad vodními toky, zástavbami, silničními a inženýrskými sítěmi. Je potřeba také dodržovat bezpečnostní vzdálenost od lidí. Létat se s nimi smí pouze za světla, a vždy tak, abyste je měli na dohled.

Každý nepociťuje nad rozmachem této technologie nadšení. Nejenže má schopnost s kamerou prozkoumávat kdejaké zákoutí, čímž může narušit ukrývané soukromí. Je také potřeba dbát zvýšené opatrnosti, neboť pád dronu z výšky několika metrů může napáchat velké škody na majetku i na zdraví nás lidí.

Jaká je jejich cena?
Záleží na tom, jaký dron si chcete pořídit. Ty nejjednodušší stojí jen pár tisíc, počítejte ale s tím, že to bude jen taková hračka. Pokud chcete opravdu vyspělejší techniku, vyjde vás až na 250 000 korun. Ovšem skutečně profesionální dron, třeba na pořizování unikátních filmových záběrů, vyšel až na šest milionů korun. Americká armáda se dokonce pyšní kouskem, který stál 420 milionů korun.

Drony zažívají ohromný boom, rozmach jejich technologií je totiž v rozkvětu. Kdoví, čeho všeho se ještě dočkáme. Třeba je za pár let budeme využívat stejně často jako dnes automobil či mobilní telefon.